Pohádka o českém království

Za sedmero horami a patero řekami se od moře  táhne cesta do malého království v samém srdci Evropy. Uprostřed tohoto království stojí město Praha obepínající řeku Vltavu zkroucenou jak místní zákonodárství.

Nad řekou a městem tyčí se do dáli Pražský hrad a v něm spokojeně u stolečku s popelníčkem a sklenicí místní medicíny Becherovky sedí a pokuřuje král. Shlíží na na tmavé město, které tiše připomíná možnou prosperitu a slávu jeho království.

Král vzhlédl k nebi a udiveně jej pozoroval.

"Dnes nelétají?" otázal se sám sebe.

"Ale létají, pane králi, létají." ozvalo se souhlasně od dveří.

"Jeden rudý na západě a druhý černý na východě." ozval se druhý hlas.

"Nestůjte tam jak tvrdá y a pojďte si se mnou dát cigaretku, mojí věrní rádcové. A raději mi vyprávějte, jak je na tom moje království."

"Drahý pane králi. Státní pokladna vydělává tak tak, budeme muset znovu zvednout daně." Bystroočko si srovnal brýle na nose, otevřel svou chytrou knihu a přečetl panu králi několik statistik.

"A co na to má knížata?" táže se udiveně pan král.

"Ta bojují v městském senátu mezi sebou o tom, kdo má méně popálené obyvatele od draků ve svých knížectvích a komu se vede nejhůře."

"Vytrubte tedy, že hledáme drakobijce. Za zabitého draka bude zaplaceno."

"Ale pane králi. Královskou pokladnici to bude stát moc peněz, takový dračí hon." opáčil Bystoočko.

"Ale pak budeme alespoň schopni obnovit a vydělat na tom, co už draci nespálí." ozval se pasáček.

"Jak jsem řekl." skončil konverzaci pan král a oba se s poklonou odporoučeli z vyhlídky hradu.

A pan král?

Zapálil si další cigaretku a místo na nebe, začal už už vyhlížet svého drakobijce.

Rozkaz byl vytrouben po celém království a netrvalo dlouho, objevila se spousta nových drakobijců. To se přestalo líbit Bystroočkovi.

"Vždyť chtějí jen vydělat na královském pokladu a utrhnout si ho pro sebe. Musíme tomu dát řád." dupal ve své komnatě, až se to začalo nést zámkem.

Pan král ho poslechl a nechal vytroubit po království, že každý drakobijec musí mít svoji činnost náležitě evidovanou a z ní odvádět daně. I tak se Honza vydal ve městě na úřad, aby si konečně zařídil vlastní živobytí, a rodiče mu nemohli říct, že jen poslouchá pohádky.

Teď to bude oficiální práce.

Zajásal.

Na úřadě si ho paní přeměřila zkoumavým pohledem přes brejličky.

"Tak ty chceš lovit draky. A máš na to nějaké vzdělání? Brnění? Titul? Ostatní, co tu byli, měli alespoň meč."

"Vše si zařídím po cestě na černého draka, jen se nebojte, paní mámo." zazubil se a nenechal se odbýt.

"V pořádku. Hodně štěstí." zopakovala nezaujatě a podala mu štos papírů.

"Tohle vyplň. Budeš si muset zařídit provozovnu a koupit si pokladnu na evidenci odměn ze zabitých draků. Dojdi si k místnímu výběrčímu daní a hlas se u něj, aby si tě zapsal. Budeš mu tam odevzdávat daně z odměn. Pokladnu seženeš u pana Bystroočka pod hradem." Honzův úsměv na tváři ochabl, podíval se na papíry, zpět na paní za okýnkem, zpět na papíry. Pak se znovu zazubil, sebral vše, co mu dala a s pánem bohem vyšel z úřadu.

"Budu lovit draky, pár papírů mě nezastaví." A vykročil k domovu.

Se sousedem se domluvil, že si od něj za drobný peníz pronajme stodolu. Došel se představit k výběrčímu daní a od rodičů si půjčil peníze na novou pokladnu. Kroutili nad ním hlavou. Maminka plakala, že to jejich synáček nepřežije a už se nevrátí. Do batůžku si sbalil pár buchet, klíče od stodoly a pokladny a vydal se na nádraží.

"Černý draku, třes se. Už si pro tebe jedu!" zvolal, když se vlak rozjížděl.

Několik lidí v okolí se zasmálo, ale nevěnoval jim pozornost.

Drak už své škody napáchal.

"Pane králi, pane králi!" volal chodbou do královských komnat Bystroočko.

"Co se zase děje?!" ozval se král ze svých komnat.

"Musíme zvednout daně z těžby."

"A kvůli tomu mě budíš? Proč je musíme zvednout?" odpověděl ospale pan král.

"Těžaři kvůli drakovi méně těží a nám klesá příjem do státní pokladny. Musíme zvednout daně." zahlásil rezolutně Bystroočko.

"Tak to udělej a nebuď mě. Včera jsem to přehnal s medicínou a není mi dobře."

"Omlouvám se, pane králi." A pozadu odkráčel z královských komnat.

Mezitím Honza dojel do města těžařů. Bylo tu pusto, prázdno, nikde ani noha, jen několik vzdálených ohňů doutnalo v dálce. U kraje nástupiště visela cedule: "Zavřeno. Je tu drak. Ptejte se na radnici." A pod cedulí nakreslená šipka do města. Zamířil do města. V prachu cesty směrem k radnici se válela železná přilba. Zvedl ji, kouknul kolem sebe, že by se zeptal, zda někomu nepatří. Nikde však nebylo ani živáčka. Nasadil si ji na hlavu a pokračoval v cestě.

Radnice byla snad jediné místo, kde se ozývaly hlasy celého města. Několik, intenzivně se hádajících. Nesly se ze starostovy kanceláře. Zavrzala podlaha a hlasy utichly. Zaklepal na dveře.

"Vstupte!" ozval se hluboký hlas.

Honza váhavým krokem vstoupil do místnosti.

"Dobrý den. Přišel jsem vám pomoct s tím drakem."

Oba muži v místnosti se na Honzu dívali jako by se zbláznil.

První se ozval muž za stolem.

"Mladíku. Nevypadáte zrovna jako drakobijec. Ostatní měli alespoň zbraň a brnění."

"To chápu. Taky se nikdo z nich nevrátil." hbitě odpověděl Honza

"Pravda. Odměna je 10.000 zlatých." Přijď si pro ni, jestli nás draka zbavíš.

"Zajisté, pane."

Honza se uklonil a odešel. Vydal se ke starému dolu na uhlí, kde se měl drak schovávat.

Stejně jako prvně našel na cestě helmu, cestou k dolu se začalo čím dál častěji povalovat i ohořelé brnění, zbraně a další věci utíkajících, nebo drakem spálených rytířů. Sebral jeden obzvláště pěkný meč se znakem lva a prak. Brnění mu přišlo moc nemotorné. Kousek od dolu zůstal dokonce stát opuštěný a natažený katapult připravený k vystřelení.

Drak spal u vchodu. Honza na něj chvíli koukal a přeměřoval si ho. Obrovský, černé, lesklé šupiny a obrovská tlama. Z nozder mu stoupal šedivý dým a občas lehce pohnul ocasem.

Začenichal. Chvíli se nic nedělo, pak otevřel oči. Pomalu zvedl hlavu a obrátil se k Honzovi. Instinktivně napjal prak směrem k drakově tlamě a začal ustupovat. Drak se k němu nahnul, začenichal znovu a chvilku si ho prohlížel. Pak otevřel tlamu. Začala svítit. Nechtěl ho spolknout, ani odhodit. Chtěl ho spálit. Otevřel pusu dokořán a chystal se plivnout.

V tom se Honza zasekl a zakopnul. Jak padal sáhl po něčem vedle sebe, aby se chytil. Byla to páka od katapultu. Dopadl na zem. Ještě než drak stihl plivnout, katapult se skřípěním vystřelil. Přímo drakovi do tlamy. Zavřel tlamu a začal hrabat po zemi. Dým z nozder ustal. Pokusil se otevřít tlamu a zařvat, ale nešlo to. Vznesl se a motal se ve vzduchu. Chvíli na to dopadl s hřmotnou ranou na kraj města.

Pak bylo ticho.

Drak byl mrtvý. Zaskočilo mu.

Honza se sebral a vracel k městu, aby si draka vyfotil a řádně zaevidoval, jak po něm chtěli úředníci v hlavním městě. Město už se seběhlo. Tentokrát ale do města dorazil rytíř v brnění. Honza po cestě sebral pořádné brnění s výztuhami, tmavým pláštěm a velkým batohem, odhodil starou přilbici, jen meč a prak si nechal. Na památku. Zamířil přímo k drakovi a začal si ho fotit. Všichni koukali jako udivení, co to dělá. Otočil se k nim a pokrčil rameny se slovy: "Byrokracie. V Praze to chtějí mít zaevidované. Budu to muset danit."

Několik místních obrátilo oči v sloup. Mečem odloupal plný batoh dračích šupin, aby si z nich mohl udělat vlastní brnění, až dorazí domů, a vydal se na radnici pro odměnu.

Starosta neměl slov. "Děkujeme. Zde je tvých 8 tisíc zlatých a doklad o předání."

"Moment. Odměna byla 10 000 zlatých. Ne 8."

"To je pravda mladíku, ale tím svým bojem s drakem jsi zničil jeden dům a když dopadl, rozbil okna v třech okolních ulicích. Někdo ty škody zaplatit musí. No nemám pravdu?" Zástupce horečně zakroutil hlavou na souhlas.

Honza radši nic nenamítal. Vzal peníze a odešel. S drakem, ať si dělají co chtějí. Je mrtvý.

Domů dorazil o den později. Ve stodole nechal brnění, zbraně a šupiny a vydal se se zlaťáky domů. Celý večer počítal, kolik musí zaplatit úřadům a dát do pokladny. Část dal i rodičům, zaplatil pronájem stodoly a všeho všudy mu zbylo 1000 zlatých.

V průběhu dalších měsíců zabil několik draků. Od hejna malých, kteří drancovali pole a dobytek na jihu, po velkého modrého draka, který působil laviny na horách na severu. Zlaťáky se mu ale vždy nějakým záhadným způsobem rozkutálely. Jeho pověst ho totiž dohonila už i v Praze. Rozkřiklo se, kdo je a začali za ním jezdit ze širého okolí. Zprvu je přijímal a jezdil řešit jejich problémy. Jednou měsíčně poctivě odvedl daně výběrčímu, zaplatil za stodolu, opravil vybavení a dokonce stihl zdělat i dračí šupiny na brnění. Teď hrálo i několika barvami, protože se skládalo z různých druhů draků.

Jeho počínání trvalo skoro rok. Měl slávu. Někdy mu v hospodě koupili i pití. Začínal být ale čím dál víc strhaný a peněz pořád nebylo nazbyt. Vždy si na úřadě našli něco, co drak zničil a o co mu snížili odměnu. Každý měsíc musel něco platit a pak tu byly ty daně...

Po roce, když se zrovna vrátil z výpravy na zeleného draka z Českého ráje, zastavil se u jeho dveří hradní výběrčí daní Bystroočko.

"Mladíku, je hezké, že zabíjíte draky, ale prohřešil jste se tím v několika ohledech proti zákonům tohoto království." spustil hned po pozdravu honosným hlasem Bystroočko.

Honza na něj nechápavě kouknul a zamrkal.

"Je to jednoduché. Vysvětlím to. Vaše příjmy se za poslední rok dostaly přes hranici, která čítá větší daně, než jste platil doposud, navíc si na vás některá města stěžovala, že svými boji s draky působíte neúměrné škody a i když vám odečtou něco z odměny, pořád to na pokrytí výloh nestačí."

Honzovi pořád nějak nedocházelo, co se děje a neodpověděl mu.

"Čili budeme po tobě chtít doplatit daně a některé škody. Jsme velice rádi, že si nás zbavil několika draků, ale to jsou bohužel zákony. Je mi to líto." a zašklebil se.

"Kolik vám tedy dlužím?" ozval se odevzdaně Honza.

"18000 zlatých za celý rok, 11000 zlatých za škody napáchané bojem a 1500 zlatých za prodlení v platbě daní." odpověděl strojeným hlasem Bystroočko.

"Tolik ale nemám. Dokdy to musím zaplatit?" vyjukaně se na něj zahleděl.

"Do příštího týdne." Bystroočko se otočil na podpatku a odešel i se svými strážemi.

Honza se posadil do světnice, nalil si horkého čaje a počkal, až se vrátí rodiče. Vše jim pověděl. Matka odevzdaně seděla u stolu, otec se mračil.

Druhý den ráno se Honza sešel s místním sběratelem, prodal mu své zbraně a pečlivě připravené brnění z dračích šupin.

Doma sebral zbytek úspor a odešel na úřad.

"Dobrý den." pozdravil poněkud ostře úřednici.

"Dobrý den, copak si přejete?" odpověděla podobným tonem paní u okénka.

"Zrušit živnost a doplatit dluh." a položil batoh se zlaťáky na okénko přepážky, až se prohnulo.

"Dobrá. Toto vyplňte." a podala mu štos papírů.

"Jsou to opravdu všechny dokumenty, které potřebuji?" zeptal se s podezřením Honza.

"Ano." odpověděla poněkud naštvaně úřednice.

Po další hodině se Honza dostavil k okénku s vyplněnými lejstry, podal je úřednici. Ta je prošla, občas se na něco zeptala a zastavila se až u pracovního zaměření. Vyvalila oči.

"Omlouvám se, nevěděla jsem, že jste to vy. Kdo ale teď bude lovit draky, když ne vy?" odpověděla vystrašeně úřednice.

"To nevím a asi je mi to už jedno. Nebudu vše platit na daních, když jsem si to JÁ vydělal." pokrčil rameny Honza.

"Ale, ale... Kam bude náš pan král jezdit na dovolenou? Červeného draka jste pořád nezabil a další se mohou vrátit." snažila se Honzu přesvědčovat.

"Pokud vím, drak mluví rusky a pan král také. Domluví se spolu. A ostatní? Ty může lovit pan Bystroočko, když už z toho má všechny peníze. Je to všechno?" zeptal se nakonec.

Jen přikývla a Honza odešel.

Pan král na dovolenou tento rok nejel. Červený drak si královské lázně zabral pro sebe, a tak pan král musel zůstal doma v místním jezírku.

Draci se nakonec nevrátili, ale v českých zemích se situace ani daně nezměnily...